Příběhy našich zákazníků: Honba za duhou
Jako Kalas dodáváme oblečení různým typům zákazníků, kteří mají přinejmenším jednu věc společnou - všichni si chtějí vytvořit cyklistické oblečení s vlastním designem. Patří mezi ně jednotlivci, malé skupiny přátel, kluby, týmy nebo firmy. V našem seriálu Příběhy našich zákazníků nám někteří z nich vyprávějí, jak jsme jim pomohli zrealizovat jejich představy, a zdůrazňují aspekty služeb společnosti Kalas, které pro ně byly nejpřínosnější.
Honba za duhou
Nechat si ušít cyklistické oblečení s vlastním designem u nás může každý, ale ne každý může po zásluze vozit dres mistra světa. Nizozemská amatérská závodnice Martha Maltha v jednom takovém dresu mohla oficiálně závodit. Stala se totiž mistryní světa UCI Grand Fondo. Pomohli jsme jí s designem oblečení, ale nejvíce Marthu potěšilo, když si z naší široké nabídky velikostí vybrala tu, která ideálně sedla pro její nezvykle vytáhlou postavu.
Martha žije ve městě Sneek na severu Nizozemska. Pracuje jako lékařka na pohotovostním oddělení nemocnice, ale zároveň 12 až 15 hodin týdně trénuje na kole. Je to náročný život, který rozhodně nenabízí ideální základ pro získání titulu mistryně světa. Ale přesně tento triumf se jí v roce 2022 podařil. V Itálii se Martha stala mistryní světa UCI Gran Fondo ve své věkové kategorii. Svou sportovní kariéru však odstartovala v úplně jiném sportu.
"Od mládí jsem se věnovala volejbalu. Hrála jsem v juniorské repre a chvíli i mezi elitou. To však netrvalo dlouho, protože jsem dala přednost studiu medicíny," říká. "Poté, co jsem absolvovala stáž na karibském ostrově Curaçao, celý můj život se začal točit kolem kola. Samozřejmě, že už jsem na něm jezdila předtím, jezdila jsem do školy na kole za každého počasí. Ale tehdy mě kolo tolik nenadchlo. To se však časem změnilo," říká s úsměvem.
"Poté, co jsem absolvovala stáž na karibském ostrově Curaçao, celý můj život se začal točit kolem kola."
Své první skutečné závodní kolo si Martha koupila od kamaráda, který se později stal jejím životním partnerem. Neměla mnoho zkušeností, ale vždy srdnatě čelila výzvám. Když ji tenkrát někdo požádal, aby obsadila volné startovní místo na kopcovitém závodě Marmotte, souhlasila.
"Nikdy předtím jsem v horách nejezdila, a tak jsme s kamarádem vyrazili na Mont Ventoux, abychom na tento závod potrénovali, ale také abychom poznali horské prostředí. Dodnes na to vzpomínám jako na nejlepší dovolenou. Byli jsme neustále venku, něco podnikali, užívali si přírody a navečer posrkávali růžové víno a zobali tapas. Bylo to v roce 2012 a od té doby už nikdy nejedeme na dovolenou bez kola. Kolo je nedílnou součástí našeho života."
Horský závod Marmotte vedl k dalším velkým cyklistickým závodům, jakými byly například Dolomiti Marathon v Itálii v roce 2016. Soutěživost, kterou si Martha přenesla z volejbalu, se nyní začala projevovat i v cyklistice. Chtěla se zlepšit hlavně sama a začala si hledat trenéra. Cesty ji zavedly k známému sportovními doktorovi Guidu Vroemenovi.
"Už jsem najezdila hodně kilometrů, ale pak jsem začala opravdu soustředěně trénovat. Okamžitě jsem si všimla, jak se zlepšuju. V práci mi fandí a snaží se mi vyjít vstříc. Trénuji mezi 12 a 15 hodinami týdně, ale když jedu na dlouhý trénink kolem šesti nebo sedmi hodin, někdy těch 15 hodin v týdnu překročím. Trénink neberu jako zátěž, prostě mě baví jezdit na kole. Pracovní směny však nejsou vždy ideální a můj biorytmus na to občas doplácí," pokračuje.
"Noční směny jsou obzvlášť náročné. Musím také pracovat několik víkendů v měsíci, takže pak nemohu vyrazit na závody. Na druhou stranu cyklistika nabízí určitou volnost - mohu vyjet podle svých časových možností. To je zásadní rozdíl oproti týmovému sportu, jako je například volejbal. Po večerní směně mohu vyrazit na kolo třeba druhý den ráno. Navíc bydlím blízko nemocnice, takže mi odpadá čas strávený dojížděním."
"Během stoupání se mi honí hlavou spousta myšlenek. Myslíte na všechno, ale také na nic. Když jsem na vrcholu, často si ani nepamatuji, na co jsem během výšlapu myslela."
Při své práci lékařky na pohotovosti zažije Martha mnoho nehezkých momentů: od zlomeného prstu na noze až po vážné úrazy a smrtelné nehody. Kolo je pro ni způsob, jak se s tímto psychicky náročným tlakem vypořádat a vyčistit si hlavu.
"Musím být neustále v pohybu. Tak tomu bylo vždycky. Pokud mě něco donutí zkrátit čas tréninku kvůli nabitému studijnímu nebo pracovnímu rozvrhu, okamžitě to poznám. Moje práce je do značné míry psychicky vypjatá, a proto je pak pro mě důležitá fyzická aktivita, díky které získám zpět rovnováhu. A to na horských vyjížďkách mám nejradši. Během stoupání se mi honí hlavou spousta myšlenek. Myslíte na všechno, ale také na nic. Když jsem na vrcholu, často si ani nepamatuji, na co jsem během výšlapu myslela. Mám ráda ten neustálý rytmus, to plynutí, které člověka pohltí."
Martha žije v extrémně rovinatém kraji Frísku na severu Nizozemska, kde se na stokilometrové trase snadno udržíte pod 100 metry výškového převýšení. Přesto jsou kopce její nejsilnější stránkou. Sama si toho začala všímat až poté, co se dostavily první výsledky. V roce 2021 vyhrála svůj první maraton Dolomiti poté, co v roce 2018 skončila třetí a v roce 2019 druhá.
"Měřím 1 metr 86 centimetrů a mnoho mých konkurentek v Gran Fondo je mnohem menších a lehčích," směje se. "Když jsem začala spolupracovat se svým koučem Guidem Vroemenem, tak jsme hned udělali wattové testy. Řekl mi, že mám kvality na to, abych jezdila na stupně vítězů. To mě také překvapilo, ale zároveň jsem se díky tomu hned cítila více konkurenceschopná. V Nizozemsku občas jezdím závody, ale závodit v balíku není úplně moje parketa. Pravděpodobnost, že lehnu a něco si zlomím, je vysoká a nestojí mi za to. Ne, pusťte mě do hor, a to i přes mou výšku," říká s mrknutím oka.
"Návrh, který Kalas vytvořil, byl skutečně povedený. Když jsem ho viděla v kanceláři ve Sneeku, okamžitě jsem si ho oblíbila. Vyklubal se z něj tak krásný dres, že je v něm je radost jezdit."
Martha loni vyhrála nejen maraton Dolomiti, ale také mistrovství světa UCI Gran Fondo v italském Trentinu. K tomu patří dres skutečného šampiona. A proto se Martha obrátila na nás.
"Pravidla UCI o tom, co smí a nesmí být na dresu mistra světa, jsou zcela jasná. Designeři s tím měli již zkušenosti a dokázali s tím pracovat. Návrh, který Kalas vytvořil, byl skutečně povedený. Když jsem ho viděla v kanceláři ve Sneeku, okamžitě jsem si ho oblíbila. Vyklubal se z něj tak krásný dres, že je v něm radost jezdit."
Marthě jsme pomohli vytvořit nejen svůj vysněný cyklistický dres, ale také u nás našla oblečení, které odpovídalo její postavě. Její vytáhlou sportovní postavu bývalé vrcholové volejbalistky by jen stěží někdo mohl označit za "typicky" ženskou.
"Předtím, než u Kalase vytvořili design, navštívila jsem jejich showroom ve Sneeku. Ukázali mi celou nabídku a vyzkoušela jsem si všechny modely oblečení. Dostalo se mi i praktických rad, jaké oblečení se hodí na závody nebo do špatného počasí. Mile mě překvapilo, když mi řekli, že si mohu nechat ušít kraťasy a dresy v unisex střihu, které jsou delší, ale ne širší. Ve standardních velikostech jiných značek se mi dresy často vyhrnovaly. Navzdory své výšce mám štíhlou, sportovní postavu, a proto potřebuji velikost spíše menší. Nyní mám dresy, které nemusím neustále stahovat. Což je mnohem pohodlnější."
"Mile mě překvapilo, když mi řekli, že si mohu nechat ušít kraťasy a dresy v unisex střihu, které jsou delší, ale ne širší."
"Velmi se mi líbí také kraťasy, u kterých nohavice nekončí v polovině stehen, ale končí až u kolen," usmívá se. "Kromě pohodlí jsou tyto prodlouženější kraťasy i designové mnohem hezčí. Cítím se v nich opravdu skvěle. Člověk vlastně pozná, co mu v oblečení chybělo, až když má nějakou novou sadu, která mu opravdu dobře padne."
Letošní Mistrovství světa v Glasgow si Martha opravdu užila, ale v den závodu však neměla nohy. "Vzhledem k tomu, že trať byla relativně rovinatá s pouhými 1 500 výškovými metry, jezdila skupina více méně pohromadě. I když jsem neměla svůj den, snadno jsem si držela pozici ve skupině. Ale pak mi v závěrečném stoupání bohužel spadl řetěz a trvalo příliš dlouho, než jsem ho nasadila. Do první skupiny jsem se už nedokázala vrátit. Bylo z toho jen sedmé místo. Příští rok se mistrovství světa koná v dánském Aalborgu. Trať ještě nebyla oznámena, ale doufám, že tam budu opět bojovat o titul a o ten dres," říká s úsměvem.
"I když už dres mistryně světa vozit nemůžu, mám teď ve skříni mnohem víc krásných kousků od Kalase. Obzvlášť oblíbený mám dres PASSION Z3 Temps, který vozím na jaře a na podzim nebo ráno a navečer. Barvy, které jsem si z této kolekce PASSION vybrala, jsou úžasné, ale raději bych si nechala ušít oblečení v duhovém designu na další rok. Ale alespoň mám motivaci pro příští mistrovství světa."